Preventivní programy, které proběhly v druhém pololetí

Tady jsou reakce některých žáků, kterých jsme se ptali, co si uvědomili v souvislosti se svým pohybem na sociálních sítích:

Pohyb na sociálních sítích může být nebezpečný.

Uvědomila jsem si, že mě někdo může šikanovat.

Musím být opatrnější.

Chovám se stejně jako na živo.

Když vidím šikanu, vyhledám pomoc.

Často jsou projevem šikana nuda, pomsta nebo špatný vtip. Většinou se děje na sociálních sítích, jako například Whats App. Útočník často vyžaduje po oběti intimní fotky nebo osobní údaje. Často má útočník anonymní účet. Šikana i kyberšikana by se měla hned řešit a říct o ní dospělé osobě, případně Lince bezpečí nebo Policii ČR.

V březnu proběhly programy prevence pro páté, šesté a sedmé ročníky. Besedy vedl Pavel Kotouček z Elim Letovice. Páťáci absolvovali téma Skrytá nebezpečí internetu. Šesťáci se zabývali šikanou (Bolest jménem šikana) a sedmáci kyberšikanou (Pravá tvář sociálních sítí). Na všechna témata navazovali i v hodinách Osobnostního rozvoje.

V březnu také proběhla exkurze zájemců do Osvětimi a Březinky, které předcházelo divadelní představení Klára 3847 – aneb příliš mnoho hvězd. Všichni žáci k tématu přistoupili velmi zodpovědně a svým chováním reprezentovali naši školu.

Tady jsou reakce některých žáků:

„Protože hodně lidí tohle téma zlehčuje, nebere vážně, dělají si z toho prostě srandu. Ale když to tam nenavštívíte, zjistíte, jak hrozné to bylo, že by se tohle téma nemělo brát lehkovážně.“

„ 6.3. 2026 jsme se zúčastnili výletu do Osvětimi. Byl tam velmi silný zážitek pro nás pro všechny. O holocaustu jsme se učili v dějepise, ale procházet si ty místa na vlastní kůži a vidět ty místa, kde se staly tak strašné věci je úplně něco jiného než vidět to na fotkách. Myslím si, že by měli lidé navštívit toto místo, aby si uvědomovali, jak hrozné to bylo, aby se to už nikdy neopakovalo. Viděli jsme plynové komory, hladomorové věznice, fotky lidí, co tam byli a že jich nebylo málo…..různá jména jsme slyšeli i si přečetli a viděli spoustu listů a příběhy, jak strašné to tam bylo. Dozvěděli jsme se, že průměrná délka života v koncentračním táboře nebyla delší než jak 3 měsíce, což je masakr. Lidé tam žili fakt v hrozných podmínkách.

Všichni si od tam něco do života odnášíme s sebou a víme, že bychom tam nikdy skončit nechtěli a těm, co to přežili, tak klobouk dolů.“

„Návštěva koncentračního tábora na mě silně zapůsobila. Když jsem viděla skutečné baráky, rampu i osobní věci obětí, vyvolávalo to ve mně pocit lítosti. Atmosféra místa byla velmi smutná a tichá. Myslím si, že je důležité toto místo navštěvovat, aby lidé nezapomněli na historii a hlavně díky tomu bychom se měli snažit, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo. Také jsme navštívili vyhlazovací centrum v Březince. Sloužilo jako továrna na smrt, využívající plynové komory. Po osvobození v lednu 1945 se místo proměnilo v památník a muzeum, které dodnes varuje svět před výsledky nenávisti.“

Za ŠPP Lenka Herčíková